Druhý a poslední školní den, nádherná příroda a nákupy. Tak by se ve zkratce dal popsat třetí den v Anglii..
Ve škole dostáváme certifikáty za účast, ale ještě předtím procházíme se Sally okolí školy a počítáme autobusy. Stíháme se s ní i vyfotit a musím uznat, že je vážně maličká, protože i já vedle ní působím jako Gulliver. Naposledy na dámských toaletách čtu o tom, že i židovské ženy jsou obětmi domácího násilí a sedám do autobusu. Počasí nám dnes přeje, neprší a svítí slunce.
Stavíme vedle českého autobusu. Doslova přebytek Čechů na jednom místě, řekla bych. "Nechoďte na kraje útesu, mohlo by se to utrhnout. Dost lidí tady spáchalo i sebevraždu," varuje nás průvodkyně Eva ještě u autobusu a vrhá se do čela naší výpravy, kde každý jde svým tempem a užívá si tu nádhernou přírodu Beachy head (a já do toho ještě nadšeně pozoruji ovce, kterých je všude plno).
Jsme dospělí, ale pořád se objevuje pár vtípků o tom, že se navzájem shodíme dolů. Výška je to pořádná. Tak trošku chápu ty, jejichž jména jsou vyryta na křížky podél okraje, kdybych už se měla zabít, bylo by to právě tady.
A jestli jde milovat určité místo, miluju právě tohle. Slunečné počasí, vítr, co cuchá vlasy a nejnádhernější výhled. Mít s sebou sluchátka a nějakou oblíbenou písničku v nich, připadala bych si skoro jak v hudebním klipu (třeba Sweater weather od The Neighbourhood).
Máme zablácené boty a čistíme je před autobusem. O co se dá. Stejně se to bláto drží. Dokonce bych řekla, že i teď je na mých botkách nějaké to britské bláto (pro případ, že by mi Beachy head chyběly natolik, že bych chtěla mít kousek z nich u sebe pořád, hádám). Přesouváme se na Seven sisters. Někteří z nás doufají, že tam mají toalety, někteří se více těší do města důchodců, do Eastbourne. To jsme ještě netušili, že i tady se nám na kamenité pláži dostane neskutečně nádherného pohledu na zapadající slunce.
Pokud budete mít možnost sem někdy zavítat, využijte ji. Protože věřím, že si to tu zamilujete stejně tak, jako já.
V Eastbourne nepotkáváme ani jednoho důchodce. Útočiště nacházíme v obchodním centru, kde je i Primark. Nabíháme tam jak do Mekky všech shopaholiků. Procházím obchod a baví mě, že zde nepanuje takové davové šílenství jako v Drážďanech.
Pořídila jsem si tepláky Harry Potter na cestu aniž bych věděla, jakou parádu v nich následně udělám. Věřím ale tomu, že rozpočty dalších účastníků zájezdu z velké většiny padly právě v Primarku. Já raději mířím do obchodu s jídlem. Dost možná jsem za Otesánka. Protože vtípek
A: "Zeptej se kolik žere ten autobus!"
B: "Určitě míň než Nela."
nezazněl jen jednou. Doritos, donuty a salsa na doritos. To je můj dnešní nákup. A první den v Anglii bez návštěvy Pretu.
Až v autobuse zjišťuji, že Doritos mild salsa je asi to nejhorší, co jsem za tento trip okusila. Chci se toho co nejrychleji zbavit, ale až do návratu do končin českých se salsa poveze v úložném prostoru nad našimi hlavami. A teď co nejrychleji ke Keithovi, zabalit si věci a být připravena na to, že i do kufru se dostanu až v Česku, ač z Anglie pojedeme zítra v noci. Po procházce v Brigtonu.
K večeři jsou jakési klobásky, dušená karotka a kaše. Dnes je asi den špatného jídla. Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat